Hody na Hanáckém Slovácku

Návštěvníka jižní Moravy kromě bezesporu zajímavé krajiny, kulturních památek a přívětivých vinných sklepů, upoutá zejména v době tradičních hodů nebo  náboženských poutí ke svatým moravským patronům, záplava  krojů a možná i ohromí pestrost tradic a obyčejů, které se zde po staletí uchovaly v neztenčené síle a pravdivosti.

Nejdůležitější kulturní událostí ve všech obcích hanáckého Slovácka zůstávají hody slavené nejbližší neděli na Svátek patrona místního kostela. Proto máme hody Svatováclavské, Svatojakubské, Bartolomějské, Vavřinecké a jiné. Hody začínají pravidelně v pátek nebo sobotu, jak ve které obci, a to stavěním máje. Máje je cca třicet metrů vysoký strom zbavený větví, pouze na vrcholu se nechává tzv. vršek nazdobený barevnými stuhami obvykle v národních barvách. Mája  je znakem hodů. Někde se dodnes staví ručně, tj. bez pomoci jeřábu, a je to velká společenská událost, protože na postavení máje je potřeba velké množství pomocných rukou. Jak se mája postaví je nutno ji hlídat, aby ji nenechaví přespolní tzv. neskotili, protože „skocená“ mája je největší ostuda, která může stárky postihnout. Sem tam letité nepřátelství mezi obcemi došlo tak daleko, že v čase hodů stačí zavrčet motorovou pilou někomu pod okny a už je poplach v celé dědině. V sobotu během dne se tedy buď staví mája a nebo tam kde je postavená od pátku, vyspávají místní únavu z mnohdy bujarého hlídání máje.  

Sobota večer je vyhrazena první zábavě která je jakýmsi oficiální začátkem hodů ale vlastně to hody ještě nejsou protože ty začnou až v neděli po mši sv. Je to také poznat podle toho, že na zábavu v kroji chodí jenom chlapci a muži a děvčata si šetří kroj a na další dva dny. K tanci hraje dechová kapela  a některé místní dechovky zde dosahují stejné popularity jako leckterá hvězda naší současné pop music. Zábava končí až k rána a jak se říká slušní lidi chodí „dom“ za světla.

 

V minulosti začínaly hody pravidelně v neděli, kdy se krojovaná mládež sešla obvykle u hospody nebo v ní, a potom vyrazila společně na požehnání do kostela, kde byly hody vlastně oficiálně zahájeny. Dnes je tomu trošku jinak, a tak se stárci i chasa zúčastňují, samozřejmě v krojích, mše svaté k poctě patrona kostela.

 

Po obědě se mužská část sejde buď v sokolovně nebo hospodě nebo na jiném stejně vhodném místě, kam dorazí i muzika a vyráží na zvaní. Zvaní je samostatným fenoménem v konání hodů. Stárci a chasa musí za neděli i pondělí obejít celou dědinu a dům od domu pozvat všechny obyvatele obce na hody. Samozřejmě je nutno jako prvního pozvat pana starostu a pana faráře. Není to samozřejmě jen tak pro nic za nic, všichni pozvaní přispívají stárkům do kasičky tzv. na muziku. Z výtěžku zvaní se hradí muzika a jiné náklady na hody. V paměti těch, kteří toto zvaní někdy absolvovali zůstane nesmazatelně zapsáno víno, koláče, chlebíčky, slivovice, horko a spousta dalších příjemných požitků. Nehledě na to, že vcelku pravidelně část chasy, obvykle tu starší, vcucne během zvaní některý kolemjdoucí vinný sklep. Samozřejmě se u toho všeho neustále zpívá, pije a pokud je s kým, tak i tancuje. Na hody a  především na zvaní platí: „Jak si ožralý ale si v kroju, tak si šohaj, ale v civilu si sviňa ožralá“!

Po ukončení této kalvárie, protože obzvláště ke konci je pro mnohé ze zúčastněných každý krok na slunci utrpením, stárci i chasa odchází průvodem k první stárce kde se mezitím sešla děvčata. Zde se opakuje vinný, koláčový a chlebíčkový rituál a každý chlapec si vybírá děvče se kterým půjde. Většinou je to domluvené kdo s kým ale autor několikrát zažil, že děvče se kterým šel, zde viděl poprvé v životě. Ale právě v tom je to kouzlo hodů, dělají to všichni pro všechny. U první stárky vyzve stárek stárčiny rodiče k tanci, stárek maminku a stárka tatínka. Zbytek chasy také posbírá ostatek ženského osazenstva domácnosti a vyzve je také k tanci.

 

Od první stárky se jde průvodem tzv. „maršem“ na sólo pod máju tj. na místo kde samotné hody probíhají. Zde se mezitím shromáždila celá obec a netrpělivě očekává stárky i chasu. Vedeni prvním stárkem a stárkou vchází celý průvod na „plac“ , s pokřikováním veselo hody se ozývá juchání po celé dědině.

Celý průvod obejde několikrát kolem dokola taneční parket, aby si i tetičky přišly na své a potom se zastaví, děvčata na jedné a chlapci na druhé straně. Výsadním právem stárků a chasy je o hodech verbuňk, je to velmi starý mužský sólový tanec, který připomíná verbování na vojnu. Celá krojovaná mužská část obce se postaví v půlkruhu před muziku a zpívá první sloku verbuňku. Jak dozpívají převezme muzika melodii a volným tempem přehraje jednu sloku, té se říká válaná a každý verbující zde musí ukázat co dovede. Hned potom následuje ta stejná sloka ale ve velmi svižném tempu. Na konci zařve, protože tady se už nedá mluvit o zvolání, obvykle první stárek „muziko úvratí“ a muzika opakuje a leckdy si i přidá rychlou sloku.

Poté následuje Sólo stárci a chasa, tj. všichni krojovaní mají výsadní právo na tanec a do sóla jim nesmí vlézt nikdo cizí. Pokud to udělá, skončí na židli na ramennou stárků a v hospodě musí zaplatit všem, kteří ho tam odnesli po „štampelce“. Kolem sóla sedí také všechny tetičky z celé dědiny, „súdná stolica“ se jim říká, a dohlíží na to co se kde šustne, aby byly v obraze kdo s kým, jak to má která oblečené, jak je kdo ožralý atd.

Jak skončí sólo vyhlásí stárci „Staří, mladí, svobodní ženatí, domácí přespolní berte si sami“. To je znamení že začíná volná zábava. Mezitím se už před vstupem na sólo houfuje přespolní chasa, která dorazila tu pěšky, tu na voze, tu na kole, zkrátka každý jak co měl. Vesnice po vesnici vchází přespolní na sólo, kde je domácí vítají vínem a podáním ruky. Jejich výsadním právem je zazpívat si a nechat si zahrát verbuňk, po kterém jim domácí zavedou místní děvčata k tanci. No a takhle to pokračuje až do večera. Je také „milou povinností“ pohostit přespolní a vzít je na večeři, protože velká většina z nich pokračuje až do rána. Co na tom oni nás taky pohostí až přijedeme my k nim.

Večer následuje zábava, která opět trvá až do brzkých ranních hodin. Na této zábavě se na rozdíl od té sobotní už objevují děvčata v kroji. Většinou jen do půlnoci, protože vydržet tak dlouho v kroji je velmi vysilující a hody ještě neskončily.

V pondělí se mužská část sejde opět u sokolovny nebo v hospodě, odkud vyráží pozvat druhou část obce. Průběh a výsledky jsou podobné jako v neděli, s jediným rozdílem, všichni jsou bledší a unavenější než včera.

V pondělí se děvčata schází u druhé stárky, kam také maršem na konci zvaní míří i chlapci. Dnes vede průvod druhý stárek a stárka. Až do příchodu na plac je všechno stejné jako v neděli. Verbuňk sólo a i domácí přespolní, svobodní, ženatí atd. V pondělí už také nejezdí přespolní, protože těm je vyhrazena neděle. Pondělí je totiž určeno pro vyvrcholení hodů a tím je Zavádka. Zavádka je velmi starý obřadní hodový tanec, který se tančí pouze o hodech a účastní se ho postupně celá obec. Tento tanec se také tančí pouze v regionu Hanáckého Slovácka. Její podoba se od obce k obci liší ale základ, kdy vždy jednu sloku zpívá mužácký sbor a jednu sloku hraje muzika, je všude stejný.

pozn. Mužáci je označení pro ženaté muže jejichž sbor, mnohde improvizovaný, je důležitou součástí zavádky.  

Průběh zavádky, jak jsme již zmínili je v různých obcích rozdílný, tak snad jenom jeden příklad za všechny. Během odpoledně se v jednom u blízkých vinných sklepů začínají shromažďovat všichni ženatí muži z dědiny. Jako rozlišovací znak od svobodných si zastrkují za košili list tzv. zeleného, větvičku jakéhokoliv zeleného stromu. Důkladně se připravují na zavádku a to jednak zpěvem a jednak koštováním vína. Až nadejde čas, vyrazí v průvodu na sólo a za zpěvu písně, která se opakuje už od nepaměti, vchází na sólo. Stárci je vítají tak jako přespolní, vínem i podáním ruky. Zavedou jim děvčata a mužáci mají sólo, do kterého nesmí svobodní chlapci ani vkročit, maximálně tak někomu zavdat pohárek vína. Na konci sóla zařve některý mužák „Čí sú hody“?, ostatní ženatí odpoví sborem „Naše!“ a začne mela. Ženatí se jako sršni vrhnou k máji a drží se jí jako přikovaní. Úkolem svobodných je pak ovládnou parket a získat máju zpátky a tak jakýmkoliv způsobem odtahuji, odnášejí a i jinak odstraňují mužáky ze sóla. Je tradicí, že svobodní musí vyhrát, ale věřte, že to není lehký úkol.

Jakmile se uklidí parket od mužáků, stárci si oblečou čisté neroztrhané košile; může začít Zavádka. Stárci v řadě nastoupí na parket a začnou zpívat první sloku písně, ke které se pak přidává mužácký sbor, který pak zpívá celou zavádku. Na druhé straně parketu stojí stárky a tak si všichni kráčí pomalým krokem naproti. Jak se potkají navzájem se ukloní a stárky so zatočí dokola, aby stárci viděli jak je pěkné. Stárci pak zavdají svým děvčatům z opentlené lahve nazývané „juchačka“. Juchačka je nedílnou součástí výstroje stárků i chasy a bez by ani nemohli stárci nebo chasa nikam jít.

Potom pokračuje první stárek následován ostatními ke stolu kde sedí tzv. „komis“, tj. pan starosta a jiní důležití představitelé obce a tam musí stárka svého stárka obci vyplatit. Zase je to vzpomínka na minulost, kdy děvčata nebo rodiče, vyplácela své milé z vojny. Za odměnu pak dostane stárka i stárek zavdat pohárek vína.  

A tak se to opakuje pořád dokola, první druhý, třetí, čtvrtý stárek, chasa atd. Mezitím vybírají stárci tzv. mužácké stárky. Jsou to ženatí muži kteří vstoupili do svazku manželského v době od minulých hodů. Jejich drahé polovičky jsou pak mužáckými stárkami. A zase se opakuje rituál vyplácení, s jediným rozdílem, že tentokrát vyplácí mužáčtí stárci děvčata. Do zavádky se pak zapojuje celá obec. Zavádka je přístupná všem, ale pozor pouze pod jednou podmínkou, tancovat spolu může jenom ženatý svobodná, nebo vdaná svobodný. Cca po dvou hodinách zavádka končí a následuje volná zábava, teď ji již ale organizují mužáčtí stárci, jejichž vedení byly hody během Zavádky svěřeny.

Večer se koná zase zábava, ale protentokrát v takovém volném poklidném duchu, protože pondělí je přece od toho abychom ze sebe shodili všechny starosti a únavu a hlavně se bavili. Během večera tak následují sóla s výmluvnými názvy jako bosky, bez gatí, bez košule, naruby atd. Na všech je už znát uvolnění z toho, že všechno dobře dopadlo, že máju nám nikdo neuřízl, že se přespolní nepobili, že nepršelo a že kromě bolavých nohou a někdy i hlavy, všechno dopadlo tak jak mělo a že se sejdeme zase narok na dalších hodech.

Týden, nebo čtrnáct dní po hodech se konají Hodky, nebo také Odehrávky, což je v postatě večerní zábava, kterou organizují stárci ve stejné sestavě, jako Hody. Chasa a stárci se schází u třetího stárka a společně pak po hojné konzumaci všeho možného, vzpomeňte na hody!!, odchází průvodem ke třetí stárce. Zde se opakuje prakticky totéž jako na hody u prvních dvou. Průvod pak na sólo vede třetí státek a jeho stárka. Večerní zábava je pak milou vzpomínkou na hody a opět se jako slušní lidé vracíme domů za světla.

 

Celý rok pak provází velké množství obyčejů a tradic jen namátkou, ostatky, Velikonoce a s nimi spojená „šlahačka“, slavnost Božího Těla, starobylá pouť do Žarošic, Martinské hody Kateřinské a Štěpánské zábavy, krojové plesy, dětské krojové plesy, zarážení hory, svěcení vína, košty vína, košty slivovice atd.

Kraj je to krásný a bohatý, ale to bohatství nespočívá ani ve víně ani jiných pozemských statcích ale především v lidech, kteří se v úctě ke svým kořenům a tradicím dokáží radovat i plakat, hodovat i pracovat, zkrátka žít ve shodě s tím, co nám odkázali naši předkové.

 

Pavel Košulič ©2007

Kontakt

Hustopečská Chasa, z. s. Školní 24
Hustopeče
69301
+420 721 778 018
+420 728 621 822
madlenkadyb@seznam.cz